Tu prvou zradu provázely bouřlivé řeči nacistického diktátora, následované kličkami světových diplomatů, znepokojenými zástupy v pražských ulicích, a mobilizací armády, která nevystřelila.Následovala nekonečná utrpení celého světa, včetně tisíců zdejších lidí, aby miliony mrtvých tuto kapitolu uzavřely s tím, že už by k něčemu takovému nemělo nikdy dojít.
Když naděje, vkládané do socializmu a lidové demokracie vedly do slepé uličky a lidé pochopili, že je třeba změna,přišla zase zrada.Zrada těch, kteří přání lidí nepochopili, zrada nejbližších přátel a spojenců, provázená nočním přepadem statisícových armád. Pak nastala léta tíživého mlčení ve stínu kremelských hvězd za plotem ostnatých drátů.
Přešla léta.Národy,zklamané chimérami budování socializmu a komunizmu, se vzepřely a zbořily ploty. S jásotem uvítaly vstup do širokého volného světa, kde už nic nestálo v cestě rozvoji zemí a lidí. Ale mocní tohoto světa se opět ujali režie. Našli si důvody a záminky, aby chod tohoto světa řídili.Takže dál trpí a umírají lidé, spousty nevinných lidí, mezi nimiž se stále hledá nepřítel. A opět se nachází hrstka zdejších lidí, ochotných zradit naši zemi za pochybná tvrzení o naší ochraně.
Tak,jako jsme se r.1938 a 1939 o žádnou ochranu před židobolševizmem neprosili, tak jako jsme se neprosili roku 1968 o ochranu před kontrarevolucí,tak se ani dnes nechceme prosit o ochranu před terorizmem Iránu, Koreje,a kohokoliv jiného.J estli sem přijde 200 cizích vojáků,nebo 200.000, to je úplně jedno. Cizáci to budou stejně a nikdo je odtud nedostane. A s nimi přijde nebezpečí.
Boris Valníček
31.1.2007
