17.8.2007
Nežádoucí odrazy energie XBR radaru
Českem v posledních měsících hýbe diskuse o záměru USA postavit v Brdech radarovou základnu protiraketového systému. Jaký by mohl mít případný radar vliv na lidské zdraví?
Hostem iDNES.cz byl pan RNDr. Luděk Pekárek, DrSc. z Národní referenční laboratoře pro neionizující záření Státního zdravotního ústavu v Praze, který v on-line rozhovoru dne 17. srpna 2007 odpovídal na otázky občanů. Tady je jedna z nich.
Pan Jan Svoboda položil otázku: Rád bych se zeptal na možnost odrazu paprsku (XBR radaru) směrem na Prahu, Příbram atd.
A takto na ní pan Pekárek odpověděl: K odražení paprsku od náhodného předmětu může ve výjimečném případě dojít, ale hodnoty odraženého záření budou ze zdravotního hlediska vždy zanedbatelně malé.
Tato odpověď však přinejmenším vyvolává pochybnosti. Podívejme se tedy trochu podrobněji na vliv rozptylu a odrazů energie v dráze hlavního svazku antény. Obrovská hustota výkonu, soustředěná v hlavním svazku o šířce 0,18° se bude šířit reálným vzdušným prostorem naší republiky (a přirozeně i dále) v podobě impulzů. V režimu vyhledávání cílů na velkých vzdálenostech bude nutné elektronické vychylování svazku jen v rozsahu o šířce velmi malých elevačních úhlů. Tato situace by nastala nejen v „ostré“ bojové činnosti, tzn. v případě útoku nepřátelské rakety, ale přirozeně i v případě periodických testů a kalibrace radaru a to denně v trvání přibližně 2 (maximálně až 4 hodin), kdy úzký svazek bude směrován na družice na oběžných dráhách v kosmu. Z toho vyplývá, že náhodný objekt vysoko nad Zemí se může po relativně dlouhou dobu dostat do dráhy svazku a být ozařován obrovským soustředěným výkonem. S takovými hodnotami vyzařování ve vlnovém pásmu 3 cm nejsou zatím nikde ve světě zkušenosti. V těchto případech nelze vždy hovořit o mžikových ozářeních. Přitom musíme předpokládat, že signál se od tohoto objektu odrazí s intenzitou a do směru, které nelze nikdy předpovědět, protože se vždy bude jednat o zcela náhodný proces, přímo závislý na tvaru, rozměrech, materiálu objektu, jeho povrchu, ale i parametrech samotného signálu a dalších faktorech. S výjimečným případem, jak uvádí pan Pekárek, bych si nebyl tak jist, protože o České republice se v žádném případě nedá říci, že by byla prostorem s minimální hustotou obyvatelstva, spíš naopak. Kromě toho náš vzdušný prostor (mimo vymezenou bezpečnostní zónu) je doslova „prošpikován“ letovými koridory, ve kterých se dá říci, že je velmi čilý letový provoz. Nelze předpokládat, že hustota obyvatelstva ani letového provozu se postupem času budou snižovat, spíš naopak. Přibývá i příznivců různých sportů, kteří se ve vzduchu cítí lépe, než doma za kamny. Z toho vyplývá, že pravděpodobnost výjimečných případů náhodných odrazů bude vzrůstat.
Další skutečností je, že každá nehomogenita atmosféry (teplotní rozhraní, zvýšená vodní koncentrace, turbulence, hustá oblaka prachu, ledu, sněhu a pod.) a létající objekty všeho druhu a původu (jako např. rogala, paragliding, větroně, horkovzdušné balóny, ptáci, modely, ale i vrtulníky záchranné služby), budou způsobovat útlum, rozptyl a odraz energie do různorodých směrů, včetně povrchu Země, a ve vzdálenostech stovek kilometrů od radaru i více. Sám ředitel agentury MDA generál Obering tvrdí, že pokud by se člověk (např. na rogalu) dostal do hlavního svazku ve vzdálenosti 8 km, bylo by to pro něj sakramentsky zlé.
Hlavním nebezpečným vlivem na okolí obecně, je však výkon. Z hlediska nebezpečného výkonu lze zónu přibližně do 50 km považovat za zvláště nebezpečnou. Nelze totiž propagandisticky tvrdit, že "tam (v Brdech) už bezletová zóna je". Stačí si uvědomit, že odraz energie jediného impulzu od letounu vzdáleného 50 a více kilometrů za bezpečnostní zónou Brdy, směrem k Zemi a do jiných náhodných směrů, bude realitou s těžko předvídatelnými následky na zdraví lidí, provozuschopnost avioniky na palubě letounů a jiná pozemní zařízení. V analýze MO je zhruba stovka obrázků vesnic v okolí Brd se znázorněným profilem terénu, viditelností a spodní hranicí vychylování svazku. Jako kdyby lidi nikam nejezdili autem, ani nechodili na procházky po okolí, kor do překrásných Brd. Lidi už jsou takoví a kopce je odjakživa lákají. Musíme přece počítat s tím, že lidi budou všude a nejen ve vesnicích.
Problém nežádoucích odrazů a rozptylu energie je třeba vždy zvažovat nikoliv v laboratorních podmínkách a odděleně od vnějšího světa, ale naopak, v reálném světě. Kopule radaru (radom) nebude vždy perfektně suchý a čistý, ale častěji spíš pokrytý vodou, sněhem a prachem. Takové případy závislé na počasí a parametry takového rozptylu nelze kvalifikovaně předvídat a už vůbec ne jednoduše s uvážením známých parametrů spočítat!
Úroveň postranních smyček v decibelech mnohým nezasvěceným nic neřekne, bude asi srozumitelnější přirovnání. Pokud bude jejich střední hodnota okolo -40dB (10 000 krát nižší), jak uvádí pan Pekárek, pak do postranních smyček bude vyzařován celkový střední efektivní výkon, přibližně srovnatelný s efektivním impulzním výkonem v ose hlavního svazku radarů, (pracujících ve stejném kmitočtovém pásmu), které jsou součástí téměř všech bojových letounů. Nejde ale říci, že hodnoty takového záření budou vždy zanedbatelně malé.
Jestliže se vrátíme k původní otázce, zda je možný odraz paprsku směrem na Prahu, Příbram, pak na základě dostupných poznatků lze odpovědět: ano, v určitých případech to je možné, pravděpodobné a člověku nebezpečné. Je však mnohem jednodušší běžného smrtelníka přesvědčovat, že mu nic nehrozí, než mu pracně a složitě vysvětlovat případy, kdy by to mohlo být jinak. Přitom ale nelze opomenout ani tu skutečnost, že radar bude prospěšný pouze USA a ne nám, lidem žijícím v Evropě.
-lnd-, -sky-
Ing. Ludvík Nerad CSc. (v oboru radiolokace pracuje 44 roků).
Ing. Stanislav Kaucký, bývalý vojenský analytik Armády ČR, nyní redaktor nezávislého vojensko - odborného měsíčníku ATM.
Převzato z www.atmonline.cz
