Český Rozhlas Ro 6
v pořadu : Názory a argumenty
Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka:
Když už vláda tak nutně chtěla podepsat smlouvu o umístění radaru, ačkoliv pro ni nemá zajištěnu podporu ani všech svých koaličních poslanců, je dobře, že to udělala raději dřív než později: slíbila totiž, že ji po podpisu odtajní a jelikož se v parlamentě o ní má hlasovat až na začátku zimy, bude dost času na to seznámit se s fakty.
Až bude smlouva odtajněna, dozví se, doufejme, konečně i ministr životního prostředí Bursík to, co údajně dodnes netuší. A sice, jaké budou technické parametry radarové stanice. Podle jeho dopisu poslanci Koníčkovi prý pracovala analýza, kterou si loni nechalo vypracovat ministerstvo obrany, jen s hypotetickými fakty.
Doslova ministr Bursík podle serveru Týden cz napsal: "Vzhledem k tomu, že nejsou dosud známé konkrétní technické informace, je uvedená studie zpracována velmi obecně a její použitelnost je pouze orientační." Konec citátu.
Pokud je tohle pravda, pak ovšem nabývají na váze argumenty, které zásadně zpochybňují tvrzení vlády, že radar nebude mít žádná zdravotní rizika. Už měsíce, ne-li roky, kvůli tomu bije na poplach inženýr Milan Hlobil, který pracoval více než čtyřicet let v oboru radiolokace, naposledy do roku 2005 jako učitel na Katedře radiolokace Vojenské akademie v Brně. Jeho články, přednášky a online diskuse lze najít na Internetu a jsou podloženy složitými technickými údaji, kterými se těžko lze prokousat bez odpovídajícího vzdělání.
Závěry, ke kterým inženýr Hlobil dochází, jsou nicméně alarmující. Podle něj například oficiálně uváděná bezletová zóna osm celých šest desetin kilometru neposkytuje dostatečnou ochranu osob na zemi a na palubě letounu proti elektromagnetickému záření. Problém prý neřeší ani bezletová zóna určená pro vojenský újezd Brdy. K zabezpečení ochrany zdraví osob na zemi a na palubě letounu by bylo třeba v případě radaru stanovit padesátikilometrovou bezletovou zónu, což prý mimochodem potvrzuje i závěr americké agentury BMDO. Na malém ostrovu v Pacifiku by snad bezletová zóna osm celých šest desetin kilometru byla podle inženýra Hlobila přijatelná, ale na hustě osídleném území České republiky a v hustém letovém provozu v žádném případě.
A jeden ze svých článků Hlobil dokonce uzavírá: "Pro případ, že by někdy například posluchač na Katedře radiolokace Vojenské akademie předložil práci podobné úrovně, lze konstatovat, že by zcela určitě neuspěl." Ať tak či onak, souhlasit lze jistě bez výhrad s Hlobilovým přesvědčením, že váha odpovědnosti poslanců a senátorů bude při hlasování o instalaci radaru vysoká. Proto si zaslouží mít co nejpřesnější a komplexní odborné informace. Tedy nejen zprávu Národní referenční laboratoře o měřeních na radaru nebo studii ministerstva obrany vycházející, jak je teď potvrzeno i od ministra Bursíka, z hypotetických údajů. To věru nestačí.
