Při expozici elektromagnetickým zářením kratším než 6 minut je referenční hodnota výkonové hustoty nepřímo úměrná době expozice a roste s poklesem doby expozice až do hodnoty 10 000 W/m 2, která je mezní referenční hodnotou a nesmí být překročena při jakkoliv krátké expozici [1] .
Výše uvedené výpočty a odhady jsou přibližné, přesto ale umožňují přijmout níže uvedené závěry:
Mezní hodnota impulsní výkonové hustoty 10 000 W/m 2, kterou je nutno bezpodmínečně respektovat, by mohla být překročena v následujících případech:
-
Při difrakci vlny – lomu na hraně směrem dolů, na odvrácenou stranu blízkého ozařovaného okolního terénu nebo objektu.
-
Při výskytu „atmosférického vlnovodného kanálu“. K výskytu tohoto jevu na území ČR dochází, v praxi by to znamenalo, že ve vzdálenostech desítek až stovek kilometrů mohou vzniknout místa, které budou ozařována nadlimitní výkonovou hustotou ohrožující zdraví osob. Výskyty „atmosférických vlnovodných kanálů“ se tedy netýkají pouze občanů brdských obcí, ale stávají se doslova problémem všech občanů (i občanů sousedních států). Posledním známým případem podobným efektu atmosférického vlnovodu bylo asi deset dnů trvající inverzní počasí před koncem roku 2007. V této době občané ČR mohli přijímat TV signály vysílačů ze vzdáleností stovek kilometrů. Americká strana se problematikou atmosférického vlnovodu nemusí příliš zabývat, anténa radaru na malém ostrově v Pacifiku směřuje většinou na moře.
-
Při superrefrakci. Jevem podobným atmosférickému vlnovodu je t.zv. „superrefrakce“, kdy se elektromagnetické vlny šíří s minimálními ztrátami na velké vzdálenosti mezi dvěmi vrstvami atmosféry. Tento jev je vysoce nebezpečný pro letový provoz.
-
V případě, kdy zemský povrch by byl ozařován elektromagnetickou energií odraženou od nízkoletících cílů následkem velice intenzivního t.zv. „dopředného odrazu (rozptylu)“. Do vzdálenosti cca 50 km od radaru může docházet k odrazu elektromagnetických vln směrem k zemskému povrchu nebo na druhé letadlo. Každý průlet letounů v okolí radaru do 50 km je potencionálně vysoce nebezpečný. Oficiálně uváděná hranice bezletové zóny 8,6 km pro civilní letadla neposkytuje dostatečnou ochranu proti elektromagnetickému záření osobám na zemi a na palubě letounu.
-
Problém neřeší ani bezletová zóna určená pro Vojenský újezd Brdy. Kritériem stanovení bezletové zóny musí být bezpečnost osob na palubě letounu, bezpečnost osob na zemi a bezpečnost letounu. Oficiální bezletová zóna je stanovena chybně a je v podmínkách ČR nebezpečná. Bezletová zóna by měla být rozšířena na 50 km. Stanovení 50 km zóny se shoduje se závěrem americké agentury BMDO [8] Dodržování 50 km hranice bezletové zóny je ale v podmínkách hustého provozu v okolí Prahy velmi problematické, nejeví se jako reálné, hrozí selhání lidského faktoru. .
Každé technické opatření směřující ke zvýšení výkonové úrovně vyzařování radaru by znamenalo rozšíření ohrožené zóny. Pokud není v základních technických údajích radaru jednoznačně uveden současně s výkonem radaru zisk antény, opakovací kmitočet a délka impulsu - jsou takové údaje neseriózní. Mlhavost těchto informací by mohla umožnit výrobci radaru poměrně snadno provést rekonstrukci anténního systému, zkvalitnit parametry radaru a tím podstatně zvýšit výkonovou hustotu elektromagnetického záření, což je v podmínkách ČR naprosto nepřijatelné.
Výše uvedená rizika nejsou zanedbatelná. Geografické, meteorologické podmínky, hustota osídlení a hustota letového provozu v ČR jsou s podmínkami malého ostrova v Pacifiku nesrovnatelné. Riziko nadlimitního ozáření se netýká pouze občanů brdských obcí. Ti, kteří budou rozhodovat o instalaci radaru XBR v Brdech (poslanci parlamentu) si zaslouží mít co nejpřesnější, komplexní informace. Nelze souhlasit se závěry dokumentu MO [7] , který odmítá škodlivé účinky radaru. V dokumentu MO jsou zásadní chyby – autoři nerespektují blízkou a střední zónu záření, vlivy nehomogenity atmosféry, meteorologických útvarů, dopředné odrazy od vzdušných cílů a vůbec neuvažují mezní impulsní hustotu elektromagnetické energie 10 000 W/m 2. Výsledkem jsou potom nekorektní hodnoty výkonových hustot a vůči občanům nezodpovědné závěry. Navazující, „Hodnotící zpráva měření radiolokační stanice EBR na atolu Kwajalein“ ze dne 3. 10. 2007 [10] (která byla zveřejněna na www.army.cz teprve 13. 12. 2007) ukazuje, že autoři zprávy nejsou po odborné stránce (morální a právní aspekty zprávy jsou nad rámec mé studie) na výši tak závažného úkolu, jakým je ochrana zdraví občanů - této problematiky se nedotkli ani z 25 %. Autoři např. vůbec neprováděli měření hustoty elektromagnetické energie ve směru hlavního svazku ve vzdálené zóně záření (nacházející se nad mořem), ačkoliv o toto mohli (a měli) americkou stranu požádat. Naměřené hodnoty měli porovnat s hodnotami vypočtenými v předběžné studii. Tímto měřením měli také ověřit uváděné hranice bezletové zóny. Ve zprávě není např. vůbec uvedena číselně jmenovitá maximální hodnota impulsního výkonu radaru. Z textu zprávy vyplývá, že autoři chtějí hodnotit zdravotní stav populace pouze v okolí vojenského újezdu v Brdech, což je zásadní omyl, zdravotní rizika se dotýkají všech občanů.
Níže uvedené zprávy ministerstva obrany [7][10] jsou nedostatečné, vyskytují se v nich zásadní věcné a metodické chyby a nemohou být východiskem pro seriózní rozhodování o umístění radaru na stanoviště v Brdech. Řešením by bylo zpracování nové studie - týmem složeným z nezávislých odborníků v oboru radiolokace a pracovního lékařství.
Podle mého názoru je plánované umístění radaru na kótě 718,8 z důvodu výše uvedených rizik nevhodné.
