Zpráva z www.denik.cz/zpravodajstvi ze dne 11.4.2007
PRAHA - O výstavbě radarové základny v Česku by měli rozhodnout politici, a nikoli občané v referendu.
Senátorům to dnes řekl premiér Mirek Topolánek. Uvedl to na společném jednání senátních výborů k možnosti umístění radarové části protiraketové základny USA na českém území. Topolánek se domnívá, že zákonodárci a poslanci jsou z odborného hlediska dostatečně kvalifikovaní pro to, aby o umístění radaru rozhodli.
Topolánek si myslí, že v souvislosti s radarem koluje v Česku několik fám. Podle Topolánka totiž není pravda, že by radar byl napájen jaderným reaktorem. "Bude napojen na běžnou rozvodnou (elektrickou) síť," uvedl. Premiér zdůraznil, že radar neohrozí zdraví obyvatel.
Komentář:
1. Vzhledem k faktu, že opozice se domáhá dalších informací, jak uvádí tisk (přičemž ministr zahraničí oponuje, že poslanci již potřebné informace obdrželi), zůstává zřejmě spornou otázkou, zda „zákonodárci a poslanci jsou z odborného hlediska dostatečně kvalifikováni pro to, aby o umístění radaru rozhodli“.
Politici a představitelé armády se jistě dopustili chyby, když v počátečním stadiu podali veřejnosti o radarové základně co nejméně informací. Různí politici uváděli různé údaje, ty pak občas měnili a nahrazovali jinými. Občané dnes mají široký přístup k zahraničním internetovým datům, srovnávali - a tak politiky odvolávané, měněné a nahrazované informace přestávaly postupně být důvěryhodné, a to dokonce i v případě, že byly náhodou skutečně pravdivé.
(Například 23.2.2007 řekl odborník ministerstva obrany, Ing. Luboš Marek, na shromáždění občanů v Mirošově, že radarová anténa vyzařuje pouze úzký paprsek šikmo nahoru, tudíž není třeba se obávat jiného záření. Po technické připomínce starosty Trokavce k vyzařovacím diagramům antén připustil pan Marek, že postranní a zadní vyzařovací laloky zde skutečně budou a určitý výkon bude do těchto směrů skutečně vyzařován, i když není možné ještě dnes přesně stanovit, jaký. Uvedl, že to zřejmě nebude mínus 40 dB, ale asi mínus 50 dB. (Což nehraje zase až takovou roli, pozn. autora).
Náměstek ministryně obrany Barták na další dotaz z pléna připustil, že přirovnání výkonu radaru ke sportovnímu autu nebylo příliš šťastné, ale že „již včera dal pokyn k opravě“.
(Nebylo v tomto momentě tak důležité, o jaký výkon šlo, jak daleko vyzařuje výkon do terénu, o jaké sportovní auto se jedná a kdo se to zmýlil. V tomto okamžiku totiž přestaly být informace MO směrem k občanům věrohodné - a to je zásadně špatné).
Naši politici a vláda nám ještě stále neříkají pravdu - a snad se ji ani nesnaží hledat. Poukazují třeba na to, že přece americká vláda nebude riskovat zdraví a životy svých vojáků. Vojáci obsluhují radar, nemůže tam tedy být škodlivé záření, říkají. (Porovnejte níže s údaji odborníka Ing. J. Musila, CSc. )
Za prvé, místnost obsluhy pod radarem lze dnešními materiály odstínit, právě tak i přístup.
Za druhé, generál Henry Obering řekl dne 25. 1.2007 na tiskové konferenci:
Citát:
Nathan Hodge, Jane´s Defense Weekly:
Můžete říci podrobněji, kolik zaměstnanců bude potřeba k zajištění těchto základen v Polsku a České republice a na jaké lokality se v těchto zemích konkrétně zaměřujete?
Obering:
Konkrétně o lokalitách hovořit nebudu, stačí pouze uvést, že v každé zemi jsme našli 3 nebo 4 přijatelné lokality. Mluvíme řádově asi o 200 zaměstnancích na raketové základně,radarová základna je navržena tak, že po většinu času provozu nevyžaduje přítomnost personálu. Tam budeme ale potřebovat dodavatele k údržbě zařízení a základny a v obou lokalitách bude pak rozmístěna i ostraha, ale zde nebudu uvádět konkrétní čísla.
Hodge:
To však bude již nad rámec zaměstnanců pracujících na základně?
Obering:
Ano, ta ostraha ano.
Konec citátu.
Komentář:
Což s největší pravděpodobností může znamenat, že obsluha nemusí být za provozu v bezprostřední blízkosti radaru. Teorie o „nepřítomnosti“ škodlivého záření z důvodu „přítomnosti“ obsluhy tedy z několika důvodů nesedí..
2. Ano, je pravda, že po republice kolují určité fámy o radaru. Někdy mohou být úmyslné, jindy se rodí z dohadů a neznalosti pravdy. Ale pokud by nám politici předkládali kvalitní a pravdivé informace, nekolovalo by jich jistě tolik. A někdy stačí jen neříci vše, co je třeba, aby vznikaly dohady.
Například věta, že „…není pravda, že by radar byl napájen jaderným reaktorem. Bude napojen na běžnou rozvodnou (elektrickou) síť". (Topolánek, viz výše).
My přece ale víme, že v případě konfliktní situace je třeba mít k dispozici okamžitě záložní zdroj, nezávislý na externí síti. Pokud tu má být dieselagregát, musí mít v blízkosti dostatečně velkou nádrž na naftu, musí být zajištěn dovoz a přečerpávání nafty.
Ptáme se: Co to bude? Kde má být agregát umístěn? Jak bude zajištěna ochrana proti kontaminaci půdy palivem v případě havárie? Budou tam nádrže? Na jaký objem? Je pravda, že na 650 000 gallonů? Co se stane, když se převrátí například cisterna s 30 000 litry nafty v brdském lese?
Přilehlé obce odebírají podzemní vodu právě z okolí prosazovaného radaru. Litr oleje či nafty dokáže znehodnotit milion litrů kvalitní podzemní vody.
Tyto skutečnosti přece nejsou strategicky utajovanými informacemi, které by americká strana odmítala prozradit, když na druhé straně na internetu zveřejňuje celému světu citlivé a detailní údaje o raketách, odpalovacích rampách na Kwajaleinu, poskytuje detailní fotografie i popisy.
Spíše tu vzniká dojem, že se o tyto informace naši politici a hlavně vláda nezajímají. Nehodlají s námi o těchto věcech vůbec komunikovat a také nekomunikují. Potřebují - a také prosazují – jediné: schválit radar v Brdech, ať už z něj nafta teče nebo neteče. Víte někdo, jaký mají skutečný důvod?
V občanech pak takováto věta pana Topolánka, citovaná výše, nutně musí vzbuzovat dojem, že tomu buďto nerozumí, nebo se tím nehodlá podrobněji zabývat. Nebo tu informaci nemá. Jenže my to vědět chceme. V Brdech je voda, kterou čerpáme ze země do svých domovů, pijeme ji.
Rozdílný přístup lidí k radaru je dán mimo jiné i rozdílnou vzdáleností jejich bydliště od zamýšlené stavby. Jako občan - pokud bydlím daleko, nedotýká-li se to přímo mne ani členů mé rodiny, nezajímají mě nějaké boční laloky antény radaru a dohady o množství jeho vyzařování do blízkého okolí. Pak se zřejmě rozhoduji na základě toho, zda mi tu vadí vojáci cizí země, cizí základna, ohrožují-li mě nebo ne rakety jiných zemí, mohou to být i další aspekty.
Pokud ovšem bydlím v okruhu řekněme několika desítek kilometrů od radaru, samozřejmě mě bude zajímat otázka vlivu radaru na lidské zdraví. I pouhé podezření a zprávy o zdravotních problémech v okolí velkých radarů ve světě ve mně vyvolají potřebu dozvědět se o tom víc.
A pakliže vláda a armáda začnou informace občanům utajovat, měnit, přizpůsobovat, začnu tušit, že tu něco není v pořádku. A pokud vláda začne jednání naprosto unikátním způsobem urychlovat a vyhýbat se přitom jednání s parlamentem, který má ve skutečnosti kontrolní funkce vůči vládě - pak mé podezření jen posiluje.
Zpráva z(www.denik.cz/zpravodajstvi) ze dne 11.4.2007
„Kromě politiků by měly otázku radaru vysvětlovat lidem experti na zdravotnictví či životní prostředí“,
uvedla ministryně obrany Parkanová.
Komentář:
Bylo by to moudré - pokud bychom se mohli spolehnout na to, že by experti byli vedeni pouze snahou o zdraví lidí a o životní prostředí.
Následující informace pocházejí od Ing. Jana Musila, CSc. (s jehož laskavým svolením je uveřejňujeme na našich stránkách), a částečně z veřejných listin.
Ing. Jan Musil, CSc., pracoval 30 let v Národní referenční laboratoři pro elektrické pole, v našem nejprestižnějším úřadě tohoto směru výzkumu. Před svým odchodem v roce 2000 byl vedoucím této laboratoře.
Následující údaje a hodnoty nemusí být přesné, v tom problém nespočívá. Chceme zde s jejich použitím jen poukázat na fakt, že i když hodnoty nežádoucího vyzařování radaru budou možná nižší, než jsou hodnoty přípustné podle vyhlášek a závazných nařízení Ministerstva zdravotnictví, neznamená to podle nejpovolanějšího odborníka, že „vyhovující“ je totéž, co „bezpečné“. Upozorňuji, že používáme slova odborníkova, nejde tedy o závěry naše, ale jeho.
Do 31. 12. 2000 platila vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 408/1990 Sb., která pro elektrické pole o frekvenci do 1,8 GHz stanovila maximální přípustnou hodnotu na 4,3 V/m. Ing. J. Musil, CSc., se bránil zvýšení této meze, údajně i za cenu riskování svého postavení (viz Pracovní lékařství č.3/2001). Nakonec však došlo k tomu, že odešel z ústavu, tato hranice byla zvýšena až na 58V/m a vtělena do nového Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ze dne 22.listopadu 2000.
Dovolená přípustná hodnota elektrického pole tak skokově byla zvýšena cca 13 x. Hraniční hustota zářivého toku pak byla údajně zvýšena z 0,25 mW/cm2 (pro obyvatelstvo, vyhláška č. 408/1990 Sb.), na 1,0 mW/cm2 (pro obyvatelstvo, nařízení vl. č. 480/2000 Sb.), tj. 4x. Odborník pomíjí nyní rozdíly mezi jednotlivými skupinami frekvencí, jde o princip limitní politiky, ne o přesné hodnoty.
Státy jako například Itálie, Švýcarsko, Polsko, mají hraniční limit elektrického pole ve výši 6 V/m, oproti našim 58 V/m. Podle slov odborníka komise IC NIRP pouze doporučila horní limity, nenařídila je, a Evropský parlament na nutnost dodržování opatrnosti při zvyšování hraničních hodnot poukázal v dokumentu A4-0101/99. Rada Evropy pak ve svém doporučení 1999/519/Ec potvrdila státům možnost ponechání si přísnějších, vlastních limitů.
Pan Ing. J. Musil, CSc., uvádí, že na TV vysílací věži v Praze by dnes mohly být používány výkony stonásobně vyšší - a přesto by se ještě „vešly“ do tzv. limitu, tak byly limity zmírněny. Podrobnosti jsou v části jeho originálních výpočtů, z nichž je zde část přetištěna.
Panu ministrovi životního prostředí, RNDr. Martinu Bursíkovi, byl odeslán (osobou, kterou nemáme oprávnění jmenovat) dopis ze 16. 2. 2007, v němž byl požádán o pomoc při
„…prosazení snížení přípustné hodnoty elektromagnetického záření, schválené vl. nařízením č. 480/2000 Sb. z 58V/m na 4,3 V/m - viz zrušená vyhl. MZ ČR č. 408/1990 Sb.“
V březnu 2007 odpověděl na tento dopis pisateli pan náměstek ministra ŽP Ing. Karel Bláha, CSc., v tomto smyslu:
(Kopii dopisu máme k dispozici).
Vážený pane,
přečetl jsem si pozorně Váš dopis a musím připustit, že s touto argumentací ve prospěch zpřísnění limitů pro oblast neionizujícího záření se setkávám poměrně často. Je mi známo, že ve státech jako je Itálie a Švýcarsko jsou limity pro oblast záření do 300 GHz nepoměrně přísnější než stanoví současné platné nařízení vlády č. 480/200 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Proto vůbec nezpochybňuji Vámi připojenou tabulku „Porovnání některých hygienických limitů pro obyvatelstvo“ (pro základnové stanice mobilních sítí). Ale jak správně uvádíte v dopise „Dokud existují nejistoty okolo zdravotních účinků, je vyhlídka na úpravu limitů či jejich harmonizaci přinejmenším nejasná“.
Problematika neionizujícího záření však leží mimo působnost Ministerstva životního prostředí. Gestorem za oblast zdraví, včetně vyhlašování hygienických limitů, je Ministerstvo zdravotnictví, které si pro oblast neionizujícího záření zřídilo jako svou odbornou základnu Národní referenční laboratoř pro neionizující záření. Limity v nařízení 480 vychází z doporučení mezinárodní komise IC NIRP a Světové organizace zdraví. Pokud chcete docílit zpřísnění těchto limitů je třeba vést diskuzi s těmi orgány a organizacemi, které za jejich stanovení u nás odpovídají. V této souvislosti je možno se obrátit i na Vašeho poslance, aby tuto věc v Parlamentu inicioval. Je mi líto, že v uvedené věci Vám nemohu účinněji pomoci.
S pozdravem (podpis)
Autor žádosti, podané na Ministerstvo ŽP uvádí, že údajně ke zvýšení limitu došlo za pana doc. RNDr. Pekárka, CSc., z Národní referenční laboratoře a že s tím nebyli srozuměni tehdy ani odborníci KHS ČR. Jako hlavní problém pak vidí, že agendu korespondence, čili posouzení a vyřízení žádosti o opětovný návrat k bezpečnějším limitům v závěru vyřizuje právě pracovník, který tyto zvýšené limity prosadil, čili pan docent Pekárek.
Nyní by mělo být jasné, proč starosta Trokavce redaktorce Lidových novin paní Renatě Kalenské (na otázku, proč nevěří panu docentu Pekárkovi z Národního referenčního úřadu, který řekl, že radar je v limitech a tudíž naprosto bezpečný) - odpověděl tak, jak odpovědět musel. A sice, že nemůže říci více, dokud nemá informace ucelené a ověřené.
Teď už má. A znovu opakujeme: je zde důvodné podezření se domnívat, že to, že je radar pod hraničním limitem, naprosto neznamená, že je bezpečný. Protože, jak je vidět, je stanovení zdravotních limitů provázeno podivnými okolnostmi.
Čerpáme informace od odborníků. A kdo jiný by to například měl vědět lépe než ten, který se tímto problémem desítky let profesionálně zabýval ?
Jen je velmi pozoruhodné, že ke změnám v limitech došlo na přelomu let 2000/2001. Skoro by se chtělo říci, že tu bylo cosi promyšleně plánováno. Nebo že by to byla jen náhoda?
Zpráva z denního tisku
22.03.2007 - Naďa Adamičková, Marie Königová
Radar pro Česko má být převezen z Marshallových ostrovů
Včera se nečekaně potvrdila jedna ze spekulací kolem radaru, o jehož umístění v Česku usilují USA. V případě souhlasu českého parlamentu by byl přemístěn do Brd z tichomořských Marshallových ostrovů.
Ukázala to zpráva šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga (za SZ) o vyjednávání s USA. Dokument se omylem úředníků resortu dostal do rukou poslanců. Ministr kvůli tomu půjde na kobereček k premiérovi. Schwarzenberg ve zprávě píše, že se pro vybrané poslance a senátory chystá v polovině dubna cesta na Aljašku a Marshallovy ostrovy, kde jsou radary umístěny.
„K otázce vlivu na životní prostředí a bezpečnost obyvatelstva je třeba uvést, že například paprsek radaru na Marshallových ostrovech je zaměřený na základní a střední školu, čímž je jednoznačně demonstrována naprostá neškodnost lidskému zdraví. Radar nemá vliv ani na blízké letiště. Jedná se o radar, který by měl být demontován a následně převezen do ČR,“ uvádí se v čtyřstránkovém dokumentu s podpisem ministra.
Komentář
To jsou takové nehorázné nesmysly, že nad nimi zůstává rozum stát.
Jak je tomu ve skutečnosti, osvětlí opět vyjádření pana Ing. J. Musila, CSc., dřívějšího vedoucíhov Národní referenční laboratoři pro elektrická pole:
(Předkládáme část z materiálů, které nám postoupil. Další materiály zveřejníme postupně):
Z tohoto dokumentu vyplývá, že ve vzdálenosti 2 050 metrů může hustota zářivého toku být rovna až 550mW/cm2. Přitom hraniční hodnota tohoto toku podle Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ze dne 22. listopadu 2000, je u frekvence do 300 GHz rovna 1,0 mW/cm2.
Nikdo v té Kwajaleinské škole by nepřežil…
Pan Ing. Musil, CSc. připomíná, že ptáci, kteří se za letu dostanou do hlavního paprsku radaru, v blízkosti zdroje, stoprocentně zahynou. A že jsou v Brdech chráněné druhy ptactva, to víme všichni.
Armáda tvrdí, že paprsek radaru je směrován zásadně 2 stupně nad horizont a nikdy se nemůže setkat s terénem. Není to pravdivá informace. Naši odborníci oponují velmi důrazně, že to by mohlo platit na moři, ne však v poměrně dosti zvlněné oblasti Brd. Co je to v takto zvrásněné krajině vlastně „horizont“? Zvláště, když radar sedí poměrně dosti nízko, oproti vrchům Praha a Tok. Na druhé straně je velký důraz kladen na to, aby paprsek radaru směřoval co nejblíže k horizontu - jen tak totiž může být dosaženo nejdelšího dosahu, uvádí odborníci. Kde je kompromis?
V poloměru cca 8 km bude platit zákaz letu sportovních letounů, větroňů, rogal, ultralightů. Jenže, jak dokazují běžně přelety těchto sportovních strojů nad Brdy i dnes (kdy zde rovněž platí zákaz přeletů), může dojít snadno k tomu, že se stroj do prostoru vinou selhání lidského faktoru dostane. A co v takovém případě bude znamenat nalétnutí do paprsku pro pilota, je jasné. A navíc může dojít v tak silném poli k odrazu vyzařovaného paprsku od kovové konstrukce letounu, neidentifikovatelně někam k zemi - do prostoru obcí.
Odborník potvrzuje, že lze očekávat, podle údajů amerického úřadu protiraketové obrany, že ve vzdálenosti 150 m od antény bude díky postranním parazitním lalokům hustota zářivého toku cca 2,5 mW/cm2. Což je 2,5 x překročená hranice limitu hygienické normy dle Nařízení vlády č.480/2000 Sb. (Přitom ovšem není dosud jasné, zda se poslední udávané výkony radaru zakládají na pravdě, proto není i dnes ještě zřejmé, kam vlastně až tyto laloky budou sahat). Nehraje roli, že v tomto případě některé z T/R modulů v anténní ploše mohou vysílat s odlišnou fází signálu a mohou výrazně potlačit vyzařování do bočních smyček.
Výkon do bočních smyček nelze dnes jasně definovat.
Tolik odborníci.
Už dnes je ale jasné, že tvrzení o uzoučkém paprsku, směřujícím do nebe a o tom, že radar do okolí nic nevyzařuje, je zavádějící a nepravdivé.
Politici a armáda mystifikují, uvádějí někdy i údaje podivné (několikrát údaje i měnili a upravovali), s naším zdravím hazardují. Odborníci počítají a analyzují, snaží se dopídit pravdy a naše zdraví chránit.
Tak komu tady budeme spíše věřit?
