Mimochodem: rozrušené NATO žádá vysvětlení těchto slov. Ale dosud nemáme žádné vysvětlení skutečnosti, že 16. září 2001 odstoupila administrativa George W.Bushe od smlouvy ABM mezi Washingtonem a Moskvou, kterou v roce 1972 podepsali Richard Nixon a Leonid Brežněv. Smlouva zakazovala další výrobu a rozmísťování raketových i protiraketových systémů. A Jacques Chirac ji ještě v červenci 2000 označil za „ pilíř strategické stability posledních třiceti let“. Proč ta demolice pilířů?
Nechme toho. Všechny ty reálné zdroje obav byly již stokrát omlety. A stále není, ač by být mělo, jasno, že je nelze zúžit na otázku, zda sofistikovaný systém Národní raketové obrany (NMD) hrozí něčím Rusku ( nebo Číně) přímo. Mělo by být jasno, že tento systém nakonec donutí Rusko trojčit, Čínu urychlit vývoj k jaderné a raketové mocnosti a Pákistán i Indii, země již atomové, ke zdokonalení existujících arzenálů.
Všichni, kdo budou moci, upnou se k úsilí dosáhnout takové úrovně, aby kvantitou i kvalitou svých raket světového „štítonoše“ byli s to nějak prostřelit. Ano, klid a mír – jako před hřbitovem.
Příběhy o tom, jak teroristé vystřelují atomovku – s pomocí nějakého „ darebného státu“, jejž si al-Kajdá navlékla na ruku jako maňáska – jsou jistě hrůzyplné. Ale varovnější je v éře konceptu „ preventivních válek“ vnucující se souvislost mezi „štítem“ a „mečem“. Chránit se ( co nejlépe) a udeřit ( co nejúčinněji). A ještě lépe: udeřit a chránit se. A čím víc bude na Zemi takto „bezpečněji“, tím víc bude realizace tohoto scénáře na spadnutí. Veselé příhody z natáčení je pak sotva možné očekávat.
Darmo mluvit k hluchým, zůstaňme při zemi. I to je důležité. Neboť Putinovi se rovněž zcela přízemně stýská po Billu Clintonovi, který v posledním roce svého mandátu ( v září 1999) zametl NMD pod koberec ( vymluvil se přitom na technickou nedokonalost, ve skutečnosti však vnímal zdvižená obočí mnohých Američanů i Neameričanů).
A v červnu následujícího roku dokonce prohlásil, že je třeba – jen si to teď představme – nové vojenské technologie „sdílet s Rusy.“ Dost dobré k otázce, zda Amerika přece jen není cosi širšího než Bushova administrativa a její konservativní bratrstvo. A čí přesně zájmy Klaus v Moskvě moderuje.
Alexandr Vondra občas poťouchle připomíná, že NMD sám Clinton posvětil, ne-li rozpoutal. Ano, kdy Kongres USA s převahou republikánů 17. března 1999 schválil příslušný zákon, Clinton ho v červnu signoval. Opozice a mocná lobby vojenská i průmyslová měly převahu. Ale co když ani ony nepředstavují Ameriku celou, zásadní a perspektivní?
Tohle asi Klaus s Putinem v Kremlu neřešili. To musí – mezi Amerikou a Ruskem – řešit jiní.
Zdroj: Deník Právo
