Skupina českých zákonodárců odcestovala na Marshallovy ostrovy s cílem prohlédnout si radar americké protiraketové obrany. Právě toto zařízení bude po určitých úpravách přeneseno do České republiky, pokud samozřejmě dojde k dohodě obou zemí o umístění základny v Brdech. Prohlídka ostrovního radaru byla naplánována na toto úterý.
Jedním z členů delegace je místopředseda branného výboru poslanecké sněmovny, sociální demokrat Miroslav Svoboda. Před odletem uvedl, že cílem cesty je mimo jiné se podrobně seznámit s tím, jak pracuje tamní protiraketový radar a jak se s ním sžili místní obyvatelé: "Jde o to především zjistit, jakým způsobem vadí místní společnosti ta základna, v čem ji omezuje nebo naopak obohacuje. A to jsou zkušenosti, které nám samozřejmě nikdo z Washingtonu nemůže sdělit. To prostě musíme buď my pozvat místní obyvatele, ale samozřejmě daleko jednodušší a zase věrohodnější je to poznat na místě."
A zatímco se čeští zákonodárci vydali zkoumat nálady a postoje obyvatel Marshallových ostrovů, mezi obyvatele obcí kolem vojenského újezdu Brdy se chce vydat ministryně obrany Vlasta Parkanová. Chce jim z očí do očí podrobně vysvětlit všechno, co souvisí s případným umístěním radarové základny v tomto prostoru. A počítá s tím, že to nebude mise jednoduchá: "I když jsou to věci, které většina lidí už mohla slyšet skrze média nebo si je může najít na těch internetových adresách, tak ono potom v osobním styku v malém venkovském sále, tělocvičně, hospůdce, to působí úplně jinak. Já jsem připravena se vystavit i nepříjemným otázkám, i negativním emocím. Zcela jistě přijdou."
A reakce místních to už několikrát potvrdily. Obyvatelé obec Trokavec například už před několika týdny v místním referendu drtivou většinou pověřili radnici, aby využila všechny zákonné prostředky k zabránění výstavby radaru v jejich sousedství. Nijak přátelsky zde nebyla přijata ani zpráva o tom, že američtí experti před Velikonočními svátky prováděli měření s cílem zjistit, zda by radar omezil vysílání okolních zařízení, například televize a rozhlasu, a jaké by naopak byly možné vlivy těchto zařízení na radar. Starosta Trokavce Jan Neoral například vládu i armádu obvinil, že popírají hrozící vlivy uvažovaného zařízení na životní prostředí: "Oni vědí jaké je to monstrum, jak to škodí, jaký to má skutečný výkon."
Zatímco konkrétní výsledky měření amerických expertů byly samozřejmě tajné, na požádání Českého rozhlasu se pokusil obavy obyvatel z nadměrných záření a vlnění rozptýlit Zbyněk Škvor z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického: "Ve vzdálenosti pěti kilometrů se již v podstatě nelze obávat překročení této výkonové hustoty, této normy." Za pětikilometrovou hranicí od případného radaru jsou pak podle profesora Škvora rizika pro člověka rozhodně menší, než ty, kterým se lidé celkem dobrovolně vystavují takřka dnes a denně: "Například v blízkosti mikrovlnné trouby v kuchyni bude pole silnější. Pokud telefonujeme mobilním telefonem, tak exponujeme část své hlavy elektromagnetickým polem podstatně silnějším."
Již citovaný starosta brdské obce Trokavec Jan Neoral ale reprezentuje názor lidí, které ani taková argumentace nepřesvědčí: "My jsme proti radaru v každém případě. Nejen na Brdech, ale i v Čechách." Více či méně ostře formulovaný odmítavý postoj většiny veřejnosti skutečně trvá. V poslední době jej potvrdil například průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, podle něhož si radarovou základnu nepřejí tři pětiny Čechů.
Radar na Marshallových ostrovech prý neškodí svému okolí
Americký protiraketový radar na Marshallových ostrovech neohrožuje své okolí. Uvádí to místopředseda branného výboru sněmovny Miroslav Svoboda z ČSSD, který se skupinou českých poslanců a senátorů radar v minulých dnech navštívil. Zařízení z Marshallových ostrovů by mělo být po modernizaci přeneseno do Česka, pokud se ČR a USA dohodnou na umístění americké základny v Česku. Svoboda míní, že by radar zásadně neohrozilo životní prostředí v okolí. Zařízení například vysílá paprsek asi sto metrů nad školou, která stojí nedaleko od něj. Obytné domy stojí asi 500 metrů od radaru. Podle Svobody by radar mohl poškodit zdraví lidí jen v případě, že by se dostali přímo do dráhy jeho paprsku. Proto je zapínání radaru koordinováno s řízením letového provozu. V Česku by radar obsluhovalo asi 150 lidí. Dosud ale není jasné, zda by mezi nimi kromě amerických expertů byli i Češi.
(Zkráceno)
Komentář:
Citát:
Miroslav Svoboda: "Jde o to především zjistit, jakým způsobem vadí místní společnosti ta základna, v čem ji omezuje nebo naopak obohacuje. A to jsou zkušenosti, které nám samozřejmě nikdo z Washingtonu nemůže sdělit. To prostě musíme buď my pozvat místní obyvatele, ale samozřejmě daleko jednodušší a zase věrohodnější je to poznat na místě."
Zaujala mě ta dvě slova: „omezuje“ a „obohacuje“.
Podíval jsem se na satelitní snímek obou ostrovů - toho se základnou, a toho s domorodci. Na první pohled je rozdíl evidentně zřejmý, přestože od sebe leží jen na délku dvou letištních drah.
Na tom se základnou a radarem zaujme především zelená barva. V okolí radaru jsou velké plochy trávníků, zelených prostor, louky. Všude je plno stromů, jsou tu široké silnice. Tam, kde začínají prostory domků a ubytoven američanů, stromy nemizí - naopak, je jich tam ještě více. Je vidět, že si tam lidé zeleně váží a pěstují si ji. Stromy lemují cesty a silnice mezi malými, hezkými domky (po přiblížení je poznat, jak hezké domky to jsou). Za domky jsou zahrádky, je tu všude dostatek místa. Jsou tu i velké sportovní bazény, s namalovanými plaveckými dráhami. Pro pozorovatele z výšky tu žijí lidé, kteří nemají problém s prostorem.
Atol Kwajalein, americká část
O tom druhém ostrově, kde žijí původní obyvatelé, se francouzská televize vyjádřila přiléhavým slovem „slum“. Minimum stromů a zeleně, ba skoro žádná. Malé domky, zastíněné většími, všechny posrážené až na sebe, žádné dvorky či dokonce zahrádky. Jako ve filmovém šotu z chudého předměsí třeba v Sao Paolo. Zápasit s místem? To je už při pouhém pohledu seshora slabé slovo. Tady prostě už na nic místo není. Dvě paralelní silnice, osm cest spojovacích. A mezi nimi v sevření ty domky.
12 tisíc obyvatel na 66 akrech, tj. na 267 093 m2. Výsledek? Zhruba 22 čtverečních metrů na jednoho člověka, jestli se nepletu. Trochu málo.
Takže omezuje, a to velmi.
Ostrov domorodého obyvatelstva
Nemá tedy ani význam rozebírat to druhé slovo, „obohacuje“, protože není, čím jej naplnit.
Pan poslanec Miroslav Svoboda má pravdu v tom, že to jsou „zkušenosti, které nám samozřejmě nikdo z Washingtonu nemůže sdělit. To prostě musíme buď my pozvat místní obyvatele, ale samozřejmě daleko jednodušší a zase věrohodnější je to poznat na místě."
Washington jim to neřekne, toho zajímá jen to, že kývnou (všichni). Pozvat sem Kwajaleinské - to snad ani nebudu rozvádět. Má pravdu, jednodušší je, sbalit plavky a hajdy na atol. Jednodušší to samozřejmě je - ovšem již vůbec ne věrohodné.
Znovu se zeptám - byli poslanci i na tom domorodém ostrůvku, ve „slumu“? Zavezli je tam? Byli v těch domečcích a dívali jste se tam na televizi? Řeknou nám, jestli je tam televizní signál přijímán kabelovkou, nebo klasickými antenami? Na satelit? Kolik programů tam lze přijímat? Mají jejich TV přístroje nějak specielně upravené vstupy proti kmitočtové interferenci? Byl radar zapnut, když se dívali na televizi (pokud se vůbec dívali)? Zkoušeli radio, mobily? Jsou na satelitní příjem, nebo na komerční ostrovní vysílač? Chytí se tam více stanic? Kabelovku jim zavedli američané (pokud tam je), nebo si ji postavili domorodci sami?Jak tam fungují mobily? Je tam místní vysílač, nebo musí volat každý individuelně přes satelit?
Byli tam dosti krátce, snad dva dny. Kolik času zůstalo po koupání, prohlídce radaru, , místních kasáren, hotelů, obědů, snídaní, večeří, rozhovorů? Času na vlastní rozhovor s místními lidmi, domorodci? Jsou přímo na základně vlastně nějací domorodci (ovšem nikoliv americe poplatní zaměstnanci, ale klasičtí domorodci, rybáři, řemeslníci? Mluvili s nimi, ptali jste se jich, a jestli ano, přes tlumočníka, nebo opravdu soukromě, někde mimo doslech američanů? Domluvili se vůbec s domorodci bez amerického tlumočníka?
Ptali se místních lékařů, zda sledují vývoj zdravotních problémů okolo velkých radarů ve světě, a jak tyto události hodnotí?
Zeptali se, zda došlo či dochází okolo základny k protestům domorodých obyvatel či jiných organizací?
Páni poslanci, kteří jste pro nás vyzvídali tajemství kwajaleinská, asi na moc z těchto otázek nebudete moci odpovědět.
Vaše závěry jsou sice jednoduché, jak jste řekli, ale zato velmi, velmi nevěrohodné. Byli jste na výletě, který České republice a jejím občanům naprosto nic nepřinesl. Nevydávejte to, proto, prosím za odborné závěry. Nic věrohodného jste nezjistili, na odborné závěry o neškodnosti radaru nemáte kvalifikaci a nebyli jste vybaveni žádnými měřícími přístroji. Nezjistili jste si ani základní otázky, které uvádím výše.
Anebo zjistili, a nám neřekli. Ale v obou případech - tak nač jste tam za naše peníze jeli?
Paní ministryně obrany, Vlasta Parkanová:
Citát:
„I když jsou to věci, které většina lidí už mohla slyšet skrze média nebo si je může najít na těch internetových adresách, tak ono potom v osobním styku v malém venkovském sále, tělocvičně, hospůdce, to působí úplně jinak. Já jsem připravena se vystavit i nepříjemným otázkám, i negativním emocím“.
Komentář:
Samozřejmě že umíme pracovat s internetem a shánět si kvalitní informace. Ty informace zní stejně na internetu i v malém venkovském sále, pokud jsou pravdivé. Proto prosíme paní ministryni, aby sebou vzala skutečné odborníky a ne šarže, které pak v polovině diskuze s občany mění údaje a slibují natisknutí nových, opravených informačních letáků (viz beseda s občany v sokolovně Mirošova). Působí to nevěrohodně. A hlavně ty, kteří nám už nebudou lhát.
Citát:
Zatímco konkrétní výsledky měření amerických expertů byly samozřejmě tajné, na požádání Českého rozhlasu se pokusil obavy obyvatel z nadměrných záření a vlnění rozptýlit Zbyněk Škvor z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického: "Ve vzdálenosti pěti kilometrů se již v podstatě nelze obávat překročení této výkonové hustoty, této normy." Za pětikilometrovou hranicí od případného radaru jsou pak podle profesora Škvora rizika pro člověka rozhodně menší, než ty, kterým se lidé celkem dobrovolně vystavují takřka dnes a denně.
Komentář
Jednoduché. Jen se musím ptát, co tedy se děje do vzdálenosti pěti kilometrů? Když nad pět kilometrů se již nelze obávat překročení normy, znamená to logicky, že do pěti kilometrů se překročení normy obávat lze!
Co se tím tedy chtělo říci? Trokavec má ležet ve vzdálenosti 2 km od zamýšleného místa radaru, některé vesnice jako Míšov, Hořice, pak 1 km. Takže tady od odborníka pana profesora Škvora čtu, že tedy Trokavec a tyto obce budou ležet v okruhu, kde lze očekávat překročení normy!
Jediná „norma“ je Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., ze 22 listopadu 2000. V něm se uvádí jako maximálně přípustná limitní hranice hustoty elektromagnetického toku pro obyvatelstvo 1,0 mW/cm2. Takže do 5 km to bude nad touto hodnotou, a nad 5 km to bude už pod touto hodnotou?
Nepřiznali nám dodnes přesný výkon, zisk anteny, není známa vyzařovací charakteristika anteny, úroveň potlačení bočních smyček a tím výkonová hustota vyzařování mimo hlavní svazek. A přesto říká pan profesor, že nad 5 km vzdálenosti už se nemáme čeho bát. A na základě jakého výpočtu došel právě k té k té hranici 5 km?
Nám říkají politici a armáda: jaké máte důkazy, že to může škodit?
A teď tedy říkáme: právě nám odborník řekl, že v okruhu 10 km může být zdravotní limitní norma vyzařování překročena. Stačí tohle jako jeden z důkazů?
