Před nedávnem se vrátil zástupce ministerstva obrany spolu s delegací tvořenou zástupcem ministerstva zahraničních věcí a členy obou komor Parlamentu ČR z Marshallových ostrovů, kde navštívili radarovou základnu Kwajalein. Již předem bylo každému jasné, že tato mise zhola nic objevného nepřinese. A také nepřinesla.
I tak některé povedené kousky těchto našich legislativců vzbudily tu a tam mediální pozornost. Například, hned na úvod své exkurze se dopustili diplomatického trapasu, když se nedokázali dohodnout na pozdržení společného odjezdu o několik hodin, aby hostitelská strana stačila vybavit vízové formality pro všechny členy delegace. Osobně by mě zajímalo, jak si naši legislativci poradili s rubrikou v žádosti o americké vízum, nadepsanou Název kmene nebo klanu (pokud se vás to týká). Je to ne jen výraz arogance americké administrativy, ale též ostudné práce našeho velvyslanectví v USA, a konečně celé naší diplomacie. Kladu si otázku, která z evropských vlád, kromě naší, by dokázala po léta cynicky přehlížet předkládání takto nepatřičných dotazníků svým občanům.
Dalším trapasem je poslanci dovezený „důkaz“ o údajné neškodnosti kwajaleinského radaru. Jedná se o letecký snímek ostrova s vyznačením umístění radaru a budovy střední školy, nacházející se na opačných koncích ostrova ve vzdálenosti pouhých 2,9 km. Na fotografii je barevně zvýrazněn sektor údajného vyzařování radaru, jako by šlo o významný „pracovní“ směr radaru a uvnitř tohoto sektoru je vyznačena střední škola. Uvedenou konfiguraci školy a nasměrování radaru předkládali poslanci naší veřejnosti jako důkaz „neškodnosti“ radaru. Tito experti se na místě patrně nepřesvědčili o tom, zda byl radar ve směru školy vůbec namířen a pokud snad ano, zda to nebylo jen zcela výjimečně, například na jejich počest.
Vše tomu totiž nasvědčuje. V uvedeném směru (SV), hned za školou totiž není nic jiného než nepředstavitelných sedm a půl tisíce km Tichého oceánu a pak už jen americká Kalifornie. Zaměření radaru tímto směrem tak v praxi postrádá jakékoli opodstatnění a tudíž je nanejvýš nepravděpodobné. Severní Korea, místo potenciálního odpálení nepřátelské balistické rakety proti USA, a tedy i směr skutečného zaměření radaru je totiž úplně jiný (SZ).
Konečně, máte-li na svém počítači nainstalován program Google Earth (freeware), můžete si Kwajalein prohlédnout na kvalitnějších záběrech, než nám nabízí Ministerstvo národní obrany na výše zmiňovaném snímku. Uvidíte zde i radar.
Pokud jste si Kwajalein a okolí již prohlédli, ještě Google Earth nezavírejte a přesuňte se do Brd. Zde zabodněte „kružítko“ a opište kružnici o poloměru 5 000 km. Uvnitř bude ležet ne jen celá Evropa, ale i Asie sahající po Indii, Afrika až pod rovník, Grónsko a Kanada, tj. více než 100 států, jejichž vzdušný prostor bude zasažen radarem, který má stát na našem území. Z toho zřetelně vyplývá, jak absurdní je tvrzení, že umístění amerického radaru v Brdech je naší bilaterální záležitostí. Rovněž si nemyslím, že tímto aktem si naše země ve světě trvale posílí svou prestiž, spíše naopak. Pokud se svět nebouří již nyní, neznamená to, že tak ještě později neučiní, až mu to „doklapne“ . Ještě dodatečně nám to dá pocítit.
Kromě toho, že ve světě získáme všeobecnou neoblibu, jakožto poskytovatele „pozorovatelny“ pro špehování půlky zeměkoule, čekají nás s radarem také nemalé vnitřní problémy. Například se obávám, že takové gymnázium v Praze na Proseku ve srovnání s již zmíněnou střední školou v Kwajaleinu na tom bude nesrovnatelně hůře, protože se snadno může octnout přímo na směru radarového paprsku. Jak?
Na internetu lze zjistit, že brdský XBR radar se pyšní dosahem cca 6500 km s nergií až 4 MW na svazku (uvaří za sekundu škopek plný vody). Elevační úhel se pohybuje v rozsahu od dvou stupňů a může být rozmítán v rozsahu +/- 15 °. Brdské lesy jsou z pražského Proseku přímo viditelné, tudíž radarovým paprskům nestojí nic v cestě. Vzdálenost 70 km ve srovnání s celkovým dosahem radaru je natolik nepatrná, že o nějaké významné ztrátě intenzity paprsku na této vzdálenosti nelze mluvit.
Bylo by jistě naivní očekávat, že brdský radar bude zaměřen fixním směrem někam do „nebe“ a poté nečinně čekat až do roku 2015 (?), kdy se odhaduje, že by jistý darebácký stát mohl být konečně schopen vyslat balistickou raketu směrm na Washington D.C.
Fatální v tomto ohledu je fakt, že Praha má pro brdský radar stejný azimut jako ruský Plesetsk, vzdálený 2000 km, kde Rusové testují své balistické rakety. Takže, když budou Američané pozorovat ruské Topoly (rakety), mohou to neblaze pocítit nic netušící obyvatelé pražského Severního města, Jablonce nad Nisou, návštěvníci horských rekreačních středisek na sjezdovkách v Krkonoších a Jizerských horách, případně i celebrity na Hrádečku. Jedná se tedy o kritický efekt, který Kwajalein, uprostřed Tichého oceánu, narozdíl od hustě zalidněné a hornaté české krajiny, nezná!
Poznámka
Při zaměření radaru Trokavec -> Plesetsk mají uvedené lokality v České republice tyto (nepatrné !!!) elevační odchylky: Praha Ruzyně = 0.5 ° , Praha Prosek = 0.4 ° , Jablonec = 0.2 ° a Jizerské hory / Krkonoše = 0.0.
Co se týče ohrožení civilních letadel, experti uvažují o variantách operativních změn letových koridorů nad pražskou Ruzyní, v horším případě bude letadlo (z principu své konstrukce již chráněné před zářením tzv. Faradayovou klecí) krátce zasaženo, ale vzhledem k rychlosti svého pohybu kritickou polohu vůči paprsku rychle změní, takže expozice bude relativně krátká.
Zdá se tedy, že hůře na tom budou „nepohyblivé cíle“ těchto bezprecedentně intenzivních radarových paprsků. Jedná se o obytné domy nebo horské chaty, kterým hrozí nebezpečí největší, zejména nepředvídatelnou přítomností nebezpečného záření. Jeho zákeřnost spočívá v nesnadnosti jeho odhalení kvůli časově nepravidelnému výskytu a nepredikovatelné intenzitě. Pravděpodobně obtížně by bylo vymahatelné jakékoliv odškodnění a to i při prokazatelné újmě na zdraví.
V této souvislosti vyvstává rozporuplná otázka, k čemu je v Brdech zapotřebí tak výkonný radar? Pokud se předpokládané místo odpálení balistické rakety nachází v Íránu a místem jejího cíle má být USA, pak vzhledem k umístění radaru je již určen jeho potřebný dosah. Jakékoli zvyšování jeho parametrů (vzhledem k zakřivení Země a známé trajektorii balistické rakety) nemá žádný smysl. K čemu tedy jeho dvojnásobný dosah? Kam až se vlastně potřebuje koukat?
Otázek kolem radaru i těch na ně přímo navazujících již položili naši občané celou řadu, avšak kvalifikované odpovědi na ně dosud zůstávají nezodpovězeny. Mezitím se již pustili naši diplomaté, považovaní svými americkými protějšky nejspíše za nějaké kmenové náčelníky, do vyjednávání. (viz Ke kterému klanu náležíte ...) Je vůbec schopna naše diplomacie s touto světovou velmocí vyjednat důstojnou smlouvu? Jaká k tomu má východiska?
Jestliže má americká administrativa takto pokřivený pohled na naši společnost, jaký podíl na tom asi má právě naše diplomacie, zejména velvyslanectví v USA? Vzpomeňme také jak neobratně si naše diplomacie počíná též v jiných kauzách, např. při obhajování strategických zájmů naší země, v oblasti využívání jaderné energie nebo jak se dokázala „zamotat“ do tzv. Benešových dekretů, jen díky vlastní neschopnosti argumentace. (Pro diplomacie jiných zemí by tyto „kauzy“ byly vítanou nahrávkou na „smeč“, plně využitou pro posílení mezinárodní prestiže.)
Přitom ve smlouvě o radaru půjde nepochybně o závažnější otázky než například na čí záchytku náleží americký voják nebo druh bezpečnostní prověrky trokavecké pradleny vojenských podvlíkaček.
Z těch podstatnějších otázek tam jistě nebude chybět klauzule vymezující, kdo a za jakých okolností, např. podle aktuální politické situace ve světě, bude nepřítelem naší země a jaká nezbytná opatření např. posílení počtu vojenských jednotek, bude muset náš smluvní partner zajistit, aby nebyly ohroženy jeho životní zájmy. Česky řečeno, přesně to, co jsme tady měli dlouhých 40 let, jen s tím rozdílem, že tentokrát na vlastní přání.
Ano, naše vláda se dostala do nezáviděníhodné situace. Dojednat vyváženou partnerskou smlouvu s USA by byl diplomatický oříšek pro světovou velmoc, natož pak pro naše Černíňany. Ke všemu jsou zde domácí problémy, kterým se naše vlády koncepčně dosud nevěnovaly a nyní začínají nabývat nezvladatelných rozměrů. Jak z toho ven?
Jeden trik by tady byl, a navíc v minulosti tolik osvědčený. Radar nám k tomu účelu seslalo samo nebe. Poskytněme nejmocnějšímu z mocných, co žádá a hlavně jednejme rychle. V Americe se chystají prezidentské volby a příznivá situace by se mohla zvrtnout. Stojíce po boku nejmocnějšího muže planety, nikdo si na nás netroufne, ba ani 15 rakouských protitemelínských aktivistů, kteří nám soustavně blokují všechny hraniční přechody do jižní Evropy... a od opozice budeme mít dalších 99 let pokoj. Právě o to se nám Američané postarají.
Co to jen máme za vládu, která odmítá (nedokáže) se svými občany otevřeně diskutovat o zásadních otázkách týkajících se budoucnosti národa. Utajuje důležité informace a když se je občané pokoušejí získat, nabubřele je označuje za nepřátelské dezinformátory. Co však brání vládě předložit společnosti podrobný expertní rozbor veškerých důsledků, tedy jak pozitivních (?) tak i negativních, spojených s umístěním amerického radaru v Brdech? Místo toho občany „zastrašuje“ argumenty, plnými logických zkratů, o znovuzavedení povinné vojenské služby v případě odmítnutí amerického radaru.
Aby tomuto panoptiku ještě nebyl konec, ministryně národní obrany země, s vlastní zkušeností s vojenskou okupací pod vykonstruovanou záminkou, nyní vítá exekutora dvou takových, dosud probíhajících krvavých agresí, s písní na rtech: „ Dobrý den, radare, prostě wellcome, tak jsme se konečně dočkali. Dobrý den, radare, já ti tleskám ...“. A to v době, kdy „pomýlení“ spojenci Ameriky buď usilovně hledají cestu, jak co nejrychleji z neuvážené mise „vycouvat“ nebo svoji neslavnou účast již ukončili.
Po pravdě řečeno, za úspěch naší diplomacie bych považoval, kdyby se jí alespoň podařilo americkou stranu přesvědčit, že naše společnost není organizována v klanech. Avšak ani bezvízový styk by do budoucna nemusel být k zahození. Ne ovšem proto, aby naše mládež místo studií hromadně odcházela k úklidovým četám amerických Disneylandů s vidinou, že si tam nejdřív vydělá na barák a pak studia dokončí. Americké vízum se totiž může našim lidem hodit do českých Brd, aby měli snazší přístup k americkému radaru a alespoň jeho prostřednictvím se mohli „podívat do světa“. V reálu to může být pro občana vazalského státu nepopulárního světovládce, už brzy nebezpečné.
Faktem zůstává, že se naší diplomacii dostává mimořádné příležitosti dvoustranného jednání s představiteli, v současné době, nejmocnější země světa. Komu z malých se to hned tak naskytne! Zde neočekávejme žádná vítězství, spíše prohry jsou pravděpodobnější. Vystupujme však důstojně a sebevědomě. Jsme to my, koho Amerika oslovila a koho nyní potřebuje. Ukažme svým evropským sousedům, že si nás naši američtí přátelé vyvolili ne jako toho nejhloupějšího, kterého „opijí rohlíkem“, ale jako partnera, s nímž budou muset jít na kompromisy. Hajme tedy, po vzoru USA, také my své zájmy - zájmy občanů této země - zdravotní, bezpečnostní, vojenské, zahraniční, ekonomické, kulturní, ....
Páni poslanci, navzdory neomalenému a arogantnímu chování americké administrativy, budiž vám vzorem právě velcí kmenoví náčelníci s hrdostí Vinnetoua a nedopusťte zradu našich vyjednavačů na vlastním národě.
A vy, poslanci za stranu Zelených, udělejte vše, co bude ve vašich silách na záchranu tetřívka obecného, již jen vzácně se vyskytujícího v Brdských lesích ...
Občan Kája Mařík,
Brdy, 6. června 2007
Autor je starostovi Trokavce znám, je však respektována jeho anonymita.
