Návštěva amerického prezidenta v ČR měla za cíl zvýšit podporu amerického radaru u české veřejnosti. Očekávaný efekt nenastal, česká veřejnost naštěstí tak hluboce neklesla, aby ji ohromovala demonstrace síly jaderným kufříkem nebo povrchnost amerických úsměvů. Celá návštěva byla tak průhledná, že ji snad nikdo ani nemůže brát vážně. Dočkali jsme se tristního pohledu na poskakování českých politiků a několika nepřekvapujících výroků amerického prezidenta s historicky nejnižším IQ, jehož morálka, jak tvrdí, pramení z jeho evangelického zanícení.
V září 2002 Bushova administrativa zveřejnila plán Národní bezpečnostní strategie. Záměrem USA je udržení výsadního postavení, a to i pod pohrůžkou vojenského zásahu či dokonce za cenu jeho použití. Americká strategie deklaruje právo vojenského zásahu v případě jakéhokoliv ohrožení nedotknutelné americké globální hegemonie. Základním cílem je udržení unipolárního světa, v němž Spojené státy nemají rovnocenného soupeře. V Národní bezpečnostní strategii z roku 2006 již silové prvky a spoléhání se na svoje vlastní vojenské síly zcela převažují. Nyní je strategickým úkolem Spojených států ( Spojenými státy je míněna státní moc, nikoliv americká veřejnost) zabránit vytvoření ekonomicky silného celku Euroásie.
Na pohanění Ruska jej americký prezident zkritizoval za odklonění od demokratických reforem. Těžko říci, co těmito výroky Bush mínil. Mířil tím na výroky ruského prezidenta o obraně svého státu v případě pocitu ohrožení, když mezinárodní pravidla obrany podle článku 51 Charty Organizace spojených národů toto právo každého státu přímo zakotvují? Nebo tím mínil třeba skutečnost, že USA nevyšel plán převzít významný podíl v ruském Jukosu a jiných ruských ropných společnostech?
Leckdo, kdo navštívil Spojené státy má z americké společnosti dojem, že je ovládaná terorem a hrůzou. Demokracii se tam v praxi dostává přímo pohrdání. Stačí vzpomenout, že Spojené státy jsou zemí, která vynakládá víc peněz na vězeňství než na vzdělání. Na násilí obecně a na vymýšlení nových nebezpečných způsobů výroby zbraní hromadného ničení vynakládá stejný objem prostředků jako zbytek světa. Demokracie by jistě měla zahrnovat i odpovědnost vůči celku. A Spojené státy jsou zemí, která nezměrně plýtvá energií a ohrožuje zemskou atmosféru. Američané tvoří 4% obyvatelstva světa a spotřebovávají 25% zásob světové ropy. Zatímco zásob ubývá, USA jich spotřebovávají stále více. Z toho vyplývá i jejich snaha zajistit si přísun, a získají je i porušováním mezinárodního práva a válečnými zločiny.
Novou strategii násilí začaly Spojené státy uplatňovat hned v r. 2002. Zaútočily na Irák a opětovně ignorovaly Radu bezpečnosti OSN. Prohlásily, že „už se nenechají svazovat Organizací spojených národů a jejími stanovami, které chtějí regulovat použití síly.“ Když se armádě okupující Irák nepodařilo najít zbraně hromadného ničení, což bylo původně záminkou k zahájení invaze, a obvinění z vyvíjení těchto zbraní vyvrátila i inspekce OSN, vymyslely Spojené státy teorii, podle které mají právo zakročit proti jakémukoliv nepřátelskému režimu, který má prostředky na výrobu zbraní hromadného ničení.
Tyto prostředky má ovšem potenciálně jakákoliv země. Pokud bude dostatečně bezbranná, bude důležitá nebo strategická a označí se za nebezpečí pro Spojené státy, může se kdykoliv stát terčem tzv. preventivní války.
V této souvislosti s výroky amerického prezidenta o demokracii je nutné vzpomenout na to, že demokracie určuje pouze to, kdo vládne, tedy zda legitimita politiků vzešla z demokratických voleb, a nikoliv však nutně též, jak mnoho a jakými prostředky zvolení vládnou.
Rusko je vázáno ústavou, existuje zde dělba moci, demokratické volby, lidská práva a svobody jsou zaručeny. Stejně jako v USA nebo v České republice.
I u nás máme demokracii. Naši představitelé přece vzešli z demokratických voleb. Ovšem poslanci po svém zvolení již nejsou vázání příkazy svých voličů. V předvolebním programu nemusí politické strany uvést, co po volbách udělají. Také přímá demokracie zřejmě se v ČR neshledává jako dostatečně demokratická, když občanům tuto šanci český Parlament nedal. Takový je obsah demokracie po volbách. Hloupá veřejnost nekompetentní rozhodnout je tu pouze od toho, aby v době voleb vyslovila podporu některé z vládnoucích politických stran.
Prezident Bush uvítal, že se vláda v České republice vrátila do rukou občanů. Zřejmě tím měl na mysli, že zde máme demokratické volby. Opominul, že názor občanů, kteří mají vládu ve svých rukách, je zcela ignorován a jejich kompetenci rozhodnout v tak závažné a v novodobé historii bezprecedentní otázce jako je vojenská základna USA v ČR jejich zvolení zástupci znevažují. Ve skutečnosti se totiž i u nás uplatňuje demokratický despotismus, neboť se totiž zdá, že respekt k názoru většiny obyvatel českému demokratickému rozhodování vlastní není.
Díky bohu za veřejné mínění. V době války v Iráku schvalovala „americký postoj“ sotva desetina obyvatel Evropy. Přesto se část státníků evropských zemí včetně České republiky a kromě Německa a Francie, jejichž představitelé respektovali své občany, k válce Washingtonu připojila. Svět si má zvykat, že priority určují Spojené státy a že dění i v suverénních zemích musí být od nynějška v souladu s americkými cíly.
Nejbezpečnější zárukou demokracie je politická mravnost, vzdělanost a smysl pro právo. Pak by byl svět v bezpečí. Vývoj je však opačný. USA deklarovaly, že pro ně mezinárodní právo neplatí. Dosud vyhrávaly, a vítěz se ze svých zločinů nezpovídá.
Demokracie, jak se zdá, uniká i České republice. V demokracii by se jistě měla respektovat i kontinuita, jak vnitřní, tak i v bezpečnostní politice. Pak lze zabránit, aby jen na čas volení zástupci napáchali v politice nevratné škody. V r. 2002 vláda zpracovala poslední Strategii národní bezpečnosti. Spojenectví s USA mimo rámec NATO zde uvedeno není, ani útoky „darebáckých států“ nejsou zahnuty v bezpečnostních rizicích pro ČR. Česká republika dlouhodobě svázala svou bezpečnost úzce s bezpečností států NATO a členů EU a realizují ji v rámci severoatlantického spojeneckého systému. O záměru vojenských dvoustranných vztahů s USA v české zahraniční politice nikde není ani zmínka.
Naši představitelé chtějí poskytnout naše území pro vojenské záměry USA. Občanská demokratická strana prohlásila prosazení radaru bez jakýchkoliv podmínek za svojí jednoznačnou prioritu. Odůvodňuje ji tak, že exkluzivní vztahy se Spojenými státy zvýší náš hlas. Domnívají se, že pro Spojené státy může být Česká republika spojencem. Slaboduchost tohoto přístupu českých politiků je až trestuhodná.
Myslí si čeští politici, že kromě jiného je v pořádku, že rozmístěním ochranného deštníku v Evropě by mezikontinentální balistické rakety letící na USA byly ničené nad územím evropských států? Není to právě ohrožení bezpečnosti těchto států?
Už lze mít za prokázané, že americký radar střední Evropu chránit nemůže, neboť je to technicky vyloučené. Z jakého důvodu si tedy Česká republika bude vytvářet nová bezpečnostní rizika a chovat se bezohledně k jiným státům EU a ke snahám Evropy o spojení a vytvoření mocenské protiváhy Spojeným státům, když jedině rovnost zajistí světovou bezpečnost?
Veřejnost je manipulována strachem z teroristických útoků. Po šesti letech od 11.září je ovšem málokterý americký občan ještě přesvědčen, že šlo o útok teroristů. Na veřejnost pronikla řada důkazů, které prokazují, že šlo o předem důmyslně naplánovanou akci americké administrativy. Pro vytvoření záminky pro útok na Irák, pročež označily Saddáma Husajna za viníka, bez jakýchkoliv důkazů. Dodnes se Spojené státy v Iráku dopouští válečných zločinů. Jediná souvislost mezi invazí do Iráku a hrozbou terorismu bylo následné zvýšení teroristické hrozby ze strany Iráku, které nastalo až po invazi.
Boj proti terorismu lze sotva trvale založit na soustavném rozšiřování zbrojení. Ve jménu obrany demokracie a s mocenskými záměry Spojené státy sahají k jakýmkoli prostředkům. Stávají se tak vážnou hrozbou pro bezpečnost světa a suverenitu států.
Dalším zajímavým momentem návštěvy prezidenta Bushe byl projev vůle, aby se Rusko přidalo k plánům USA na vytvoření systému protiraketové obrany. Bush si nevzpomněl, že již v minulosti USA jakékoliv zapojení Ruska i jiných států do systému mnohokrát výslovně odmítly.
Vladimír Putin od den později na otázku: „Vladimíre, proč se nepřidáš?“ velmi chytře provedl test pravdomluvnosti USA, a to návrhem realizace společné základny v Ázerbájdžánu. Účel, který vojenskou základnou v Evropě USA sledují, by tak byl naplněn. Reakce USA a odmítnutí ruského návrhu však přinesla jasný důkaz, co mají USA skutečně v plánu.
