Trokavec proti radaru

Zatím jedinou možností, jak zajistit mobilitu účastníka, je použití radiových prostředků. To je důvod, proč je nutno sledovat, aby vyzářený výkon byl v úrovních, které budou v souladu s doporučeními o elektromagnetickém vyzařování, tj., aby byly naplněny zatím ne zcela jasné normy a zdravotní hlediska jak pro uživatele mobilních terminálů, především telefonů, tak pro obyvatele, především městské, žijících v okolí základnových stanic. Do této situace vstupuje ČR na začátku nového tisíciletí se zásadní změnou limitů. V případě samotných mobilů bude situace přizvává a každý obyvatel sám bude mít možnost výběrem typu a způsobem použití rozhodovat o míře expozice, jíž bude vystaven (1). Horší však bude situace v případě expozice od ostatních zdrojů, k nímž budou v souvislosti s přechodem ke třetí generaci mobilních sítí patřit především další stovky nově budovaných základnových stanic.

Historie vývoje limitů

Nemůžeme než začít konstatováním, že z hlediska dnešního stavu lze zpětně hodnotit souhlas prof. J. Teisingera ke vzniku specializované laboratoře elektromagnetických polí v bývalém Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze na samém začátku 60. let jako velice prozíravý čin. Československo tehdy nejen zachytilo vývoj, ale stalo se v roce 1965 vůbec první zemí, která zavedla hygienické limity nejen pro profesionální expozice, ale také (přísnější) pro obyvatelstvo (2). Je v současnosti již málo známou historií, že teprve 13 let poté se tak stalo v dalších zemích. Naše souhrnné postoje jsme formulovali a prezentovali již koncem 60. let v monografii, která pod názvem Electromagnetic Fields and Life Environment byla v roce 1971 publikována v USA (3). Setkala se tam nejen s neobyčejnou příznivou recenzí, ale stala se i jedním z pramenů, z nichž čerpal dlouhodobý americký program výzkumů ze 70. let.

Československý a český podíl na dosavadním vývoji řešení celé problematiky je, podle našeho názoru, přiměřený početností kolektivů, které se u nás danou tématikou zabývaly a zabývají. Z hlediska rozsahů tvůrčí kapacity světových laboratoří se jistě není možno ubránit jisté skepsi při posouzení reálných možností malého státu, a proto velmi podstatně záleželo a záleží na volbě řešené tématiky i přenášení výsledků do praxe. V tomto ohledu vývoj ukázal, že jak počáteční tak další zaměření bylo voleno správně a včas. K již zmíněnému nejstaršímu specializovanému pracovišti v dnešním SZÚ se prakticky ve stejné době připojila laboratoř v Ústavu leteckého zdravotnictví /dnes v Ústředním vojenském zdravotním ústavu) a praktickými i výzkumnými otázkami se zabývala a zabývá nárazově i soustavně řada jednotlivců či skupin v HS, odděleních a klinikách nemocí z povolání , na lékařských i technických VŠ a v dalších institucích. Československý a český přínos spočívá především v důsledné zavedení časového faktoru do hygienických norem, v objasňování výraznějšího vlivu pulsně modulovaných vln a dále v některých klinických, metodických i teoretických přístupech k řešení kvantifikace záření, jakož i mechanizmů účinků. Tradiční byla a je snaha normy nejen vyhlašovat, ale i dodržovat, což se příznivě projevilo jak v pracovním tak v životním prostředí. Důkazem mohou být výsledky studií i kontrolních hygienických měření především na pracovištích rozhlasových a televizních vysílačů, v okolí rozhlasového vysílače v Liblicích, TV věže v Praze na Žižkově a stovek základnových stanic mobilních telefonních sítí na celém území státu. Hodnocení i s měřením v okolí nejrůznějších zdrojů mohou zajišťovat a také zajišťují kromě centrálních institucí i příslušné laboratoře na všech KHS, samotné měření navíc i laboratoře dalších organizací (např. České radiokomunikace, Wirelesscom Praha aj.). Pro danou problematiku existoval při SZÚ do konce roku 2000 rovněž poradní sbor.

V souvislosti se studiem tzv. netepelných efektů, jejichž uplatnění se předpokládá zvláště při dlouhodobých expozicích polím o nízkých environmentálních úrovních, byl u nás teoreticky i modelově sledován a experimentálně prokázán podíl pulsní modulace na biologickém efektu se současným potvrzením existence zřejmě jiného než tepelného mechanizmu účinku. Důvodem snah o prokázání biologického účinku pulsní modulace byly i v zahraničí publikované výsledky našich studií na izolovaném modelu buňky, které se setkaly překvapivě s neobyčejnou a doslova celosvětovou odezvou a z nichž jednoznačně vyplýval poznatek, že zásah do rovnováhy byť jediné nervové buňky může mít následky pro celý organizmus (4, 5).

Skutečnost, že slabá elektromagnetická pole se začala stávat pro část populace součástí životního prostředí, vyvolala zájem o možné ovlivnění rozvíjejícího se organizmu a iniciovala i u nás sledování jejich možných embryotropních efektů. Další důkaz biologické, tentokrát embryotropní, aktivity pulsní modulace jsme v experimentu skutečně získali, navíc spolu s prokázáním výrazně nepříznivého vlivu dlouhodobého působení. Možnou behaviorální teratogenitu dlouhodobého působení slabých polí, setrvalost efektu v čase a význam pro existenci individua se sice zatím nepodařilo jednoznačně prokázat, nicméně v pilotní experimentální studii jsme nalezli sníženou schopnost tzv. imprintingu (složitý behaviorální jev, považovaný za příklad jednorázového učení a za základ pro formování sociálních chování živočichů) po kombinované prenatální a postnatální expozici kuřat. V této souvislosti jen nutno si uvědomit, že CNS se vyvíjí v podmínkách chronického kombinovaného působení slabých faktorů životního prostředí a možný embryotoxický efekt slabých faktorů se pak nemusí projevit v prenatálním období, ale až po narození jako porucha nějaké funkce, např. právě chování a učení. Rovněž je nutno si uvědomit, že i když biologická aktivita samotného pole při expozičních podmínkách i mnohonásobně převyšujících environmentální situaci nemusí být zjistitelná, v kombinaci s jinými faktory to ani zdaleka nemusí platit. Prokázali jsme skutečně biologickou aktivitu magnetické složky pole průmyslového kmitočtu 50 Hz v kombinaci se známými teratogeny (RTG záření, tarmaky) – vliv pole se projevil významnou změnou embryotoxicity sledovaných faktorů a výrazně závisel na typu interakce pole s druhým faktorem. Expozice magnetickému poli měnila také distribuci radionuklidů těžkých kovů v organizmu pokusných zvířat a zpomalovala za určitých podmínek rozvoj plicních fibroz, způsobených průmyslovými škodlivinami (6, 7, 8).

Uvádíme podrobněji předchozí souhrnou informaci o našich výsledcích úmyslně proto, abychom dokumentovali, proč na delší expozice máme jiný názor a proč ve vyhlášce MZ ČR platné do konce roku 2000 nebyla limitujícím faktorem pouze úroveň pole, ale bylo považováno za nezbytné nepřekračovat určitou konstantní úroveň energetického ukazatele nazývaného ozáření (čím delší byl expozice, tím nižší musela být úroveň pole). Významně tedy byla zdůrazněna úloha prevence za situace, kdy existují experimentálně nalezené, byť sporadické prokázané specifické citlivosti biosystémů při tzv. netepelných úrovních pole. Fenomény biologické dopovědi organizmu, které charakterizují změny základních fyziologických funkcí, jsou zpravidla obtížné pro experimentální prověření, výklad získaných výsledků a jejich extrapolaci na člověka vůbec. Navíc se vliv pole může projevit opožděně za velmi dlouhou periodu, takže stanovení korelace efektu pouze s působícím polem a její využití v hygienické praxi vyžaduje zvláště při nízkých úrovních velkou opatrnost. Platí to tím více za situace, kdy cílenější zaměření klinických a epidemiologických studií tímto směrem je zatím spíše výjimkou, ale ještě horší je, když výsledky takovýchto sporadických studií jsou raději programově odmítány. To je, žel, historie posledního čtvrtstoletí především v USA: výsledky svědčící o možných netepelných účincích byly zásadně charakterizovány jako „zajímavé, ale vyžadující další studium“ a tím vše končilo. V této souvislosti je třeba uvést, že vlastně dodnes nebyl naplněn výše zmíněný americký program ze 70. let (ač z amerického vojenského výzkumu pronikla informace o tom, že existují některé fenomény, které nemají souvislost s tepelnými účinky a které by mohly být využitelné pro neletální radiofrekvenční zbraně) a Evropa se více či méně přizpůsobila. Důsledkem toho je současný stav, kdy existující americké i doporučované limity evropské normy vycházejí z krátkodobých efektů i pro chronické expozice a výslovně zatím odmítají aplikovat princip předběžné opatrnosti, byť existence zpráv o možných zdravotních dopadech dlouhodobého působení nízkých úorvní pole připouštěna je.

Současný stav

Z analogie s jinými fyzikálními a také chemickými faktory nemůžeme považovat nerozlišování limitů pro chronické a akutní expozice za správné a bezpečné. Evropský parlament na nutnost opatrnosti v případě chronických expozic ve svém dokumentu (9) upozornil (viz Amendment 13 na s. 132) a Rada Evropy (RE) ve svém polickém doporučení (10) přísnější přístup umožňuje /viz odst. (15). na s. 60/. Nejnověji přísnější přístup podpořila Evropská komise ve svém dokumentu IP/00/96 „Commission adopts Communication on Precautionary Principle“ z 2.2.2000. Jestliže bývalé Československo bylo s třináctiletým náskokem před ostatními historicky vůbec první zemí, která odlišila nejen limity pro chronické a akutní expozice, ale také limity pro expozici životním a pracovním prostředí (2) a zachovalo si v této problematice vždy nezávislost, nevidíme nejmenší důvod tento přístup právě nyní opouštět. Na skutečnost, že zmíněné nerozlišování limitů je problematické upozornila v dokumentu (11) mezirezortní pracovní skupina americké vlády. Italská vláda takové rozlišení zavedla již před více než rokem (12) a švýcarská vláda s platností od 1. února 2000 (13).

Výše uvedené doporučení RE se týká pouze expozice obyvatelstva a navíc jako doporuční není závazné a nemůže být nijak prosazováno (vyjadřuje pouze určitý názor výhledového charakteru k dané problematice). Je v něm však obsaženo pověření pro Evropskou komisi vydat standardizační mandát pro normotvorné organizace (např. pro Evropskou komisi pro standardizaci v elektrotechnice CENELEC a další). Ve vydaném návrhu mandátu EK pro EMP je konstatováno, že postup práce v dané oblasti není dosud uspokojivý a potvrzuje se potřeba přípravy harmonizovaných standardů, pokrývajících všechna hlediska expozice a zahrnujících teplené i netepelné účinky (M/032 + M/033).

Uvedeným dokumentům odpovídá nová struktura TC 211/CENELEC s pracovními skupinami, které zahájily práce na přípravě komplexu standardů (základních, všeobecný a pro jednotlivé zdroje resp.l pro skupiny zdrojů).

Poradní sbor SZÚ pro neionizující elektromagnetická pole a záření se problematikou limitů zabýval po roce 1995 vícekrát a téže připomínek ke všem uvedeným evropským dokumentům se dají souhrnně formulovat následovně:

1. veličiny používané jako ukazatele ohrožení resp. jako základní omezení (specifická míra absorbce SAR, specifická absorbce SA a proudová hustota J), které nejsou přímo měřitelné, nemají co dělat v textu o praktických hygienických limitech a kontrole jejich dodržování v terénních podmínkách (právě tak se nelze v různých místech textu dokumentů odvolávat na to, že přímo měřitelné činné resp. referenční úrovně mohou být překročeny, jestliže nejsou překročena základní omezení – to v terénních podmínkách není zjistitelné); základní omezení mají a musí být ovšem uvedeny ve zdůvodnění při schvalování limitů; místo proudové hustoty J by bylo možno uvažovat o zavedení přímo měřitelné veličiny dB/dt;
2. jakkoli jsou plynulé přechody hodnot limitů mezi jednotlivými zavedenými kmitočtovými pásmy zdůvodnitelné kmitočtovou závislostí proudové hustoty J resp. specifické míry absorbce SAR, v praktických terénních podmínkách měření, zejména v okolí většího počtu zdrojů, komplikují výsledné hodnocení; za účelnější poroto zatím považujeme vhodné kompromisně volené skokové přechody¹;
3. selektivní měřicí přístroje považujeme pro účely kontrolních přehledových měření pouze ze doplňkové a obecné preferujeme měřicí zařízení širokopásmová a izotropními anténami; selektivní přístroj, byť s izotropní anténou, vede v okolí většího počtu zdrojů k chybnému (nadnesenému) celkovému hodnocení (při použití směrových antén je chyba prakticky nezjistitelná); to souvisí mj. především s tím, že nepovažujeme za možné vycházet při výsledném hodnocení z průměru hodnot, zjištěných v prostoru objemu těla – pro hygienické účely musíme při kontrole vycházet z nejhorší situace, tedy z nejvyšší zjištěné hodnoty; ze stejného důvodu nemůžeme považovat za správné vycházet opři hodnocení z rms hodnot (root-mean-square, tj. efektivní hodnoty s uvážením fázových vztahů), nýbrž z rss hodnot (root-sum-square, tj. ekvivalentní hodnoty bez uvážení fázových vztahů); všechny parametry měřicích přístrojů a sond musí být jednoznačně difinovány, jinak by muse být umožněn výběr pouze ze seznamu výslovně uvedených a doporučených zařízení;
4. nepovažujeme za přijatelné přihlížet možné, byť zatím nikoli jednoznačně verifikované, dlouhodobé působení nízkých („netepelných“) úrovní pole; s ohledem na předběžnou opatrnost (v případě limitů verbálně zdůrazňovanou pojmem „ALARA princip“, tj. „as low as readily achieveable“) bychom za řešení považovali např. zavedení ještě jednoho časového intervalu pro zprůměrňování (delšího než 1,1 h).

¹ tento požadavek je dočasný (podle zástupce firmy Wandel & Goltermann z Německa počítají v blíže nespecifikované budoucnosti s výrobou širokopásmových izotropních sond, jejichž frekvenční odezva bude tvarována podle frekvenční závislosti limitů a bude udávat přímo čerpání normy v procentech)

Uvedené připomínky byly opakované předneseny na různých mezinárodních fórech, naposledy ve workshopu NATO (14). Snaha, aby byl připraven oficiální postoj ČR, vycházející z názoru MZ ČR (svou roli zde měl mít i Poradní sbor SZÚ pro neionizující EM pole a záření), MŽP ČR příp. dalších institucí nebyla vyslyšena a k žádnému takovému či jinému, ale hlavně koordinovanému přístupu v této záležitosti u nás nedošlo. Stal se opak: po naší ostré kritice přístupu odboru HEM MZ ČR v závěrech cestovních zpráv a po zdůraznění účelnosti našeho aktivního (a ve Státním zdravotním ústavu vskutku existujícího) zapojení v mezinárodních projektech, jejichž výsledkem by teprve měla být zdůvodněná doporučení k zavedení jednotných limitů, oznámil tehdejší hlavní hygienik ČR Jiří Vytlačil dopisem z 15.6.1999 řediteli Státního zdravotního ústavu bez uvedení konkrétních argumentů, že referenční pracoviště v SZÚ neplní smlouvu s hlavním hygienikem a k 1.7. se ruší. Tím vznikl oficiální prostor k přípravě odůvodnění návrhu nařízení vláky o ochraně zdraví před nepříznivými účinky neionizujícího záření v pásmu 0 – 300 GHz (jak se posléze ukázalo, zákulisně se na něm ovšem pracovalo dávno před zrušením referenční laboratoře v SZÚ). Za zmínku stojí v této souvislosti dně věci: 1. po otevřené diskusi na výše zmíněném workshopu NATO došlo k jistému sblížení stanovisek ve věci limitů pro dlouhodobé expozice mezi poradním sborem SZÚ a SCC-28 (USA); současně z jednání na Brook AFB Meeting, San Antonio , RSA, listopad 2000 vyplynulo, že ani ze strany Světové zdravotnické organizace nedojde k uspěchané harmonizaci limitů (15) 2. nový hlavní hygienik Michael Vít, žel, ať už z jakýchkoli důvodů, se nejen rozhodl pokračovat v cestě svého předchůdce, ale rozhodl od roku 2001 o fakticky plné centralizace poradních sborů (!!).

Z textu odůvodnění návrhu nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky neionizujících záření v pásmu 0 – 300 GHz je zřejmá nepochopitelná neznalost (??!!) vzniku původních československých limitů a jejich dalšího vývoje a z toho vyplývající nesprávná kritika vyhlášky č. 408/1990 Sb. (máme zejména na mysli řešení problematiky praktických terénních hygienických měření ve vztahu k činným expozičním úrovním uvnitř organizmu).

Škoda, je to dostatečně zdokumentováno v našich nejrůznějších domácích i zahraničních publikacích za posledních 30 -35 let.

Text rovněž zkreslené informuje o požadavku harmonizace se směrnicemi platnými v EU: Rada Evropy totiž 8.6.1999 neschválila beze změn nejvyšší přípustné hodnoty a referenční úrovně stanovené ve směrnicích Mezinárodní komise pro ochranu pře neionizujícím zářením        ICNIRP z roku 1998, nýbrž vydala doporuční (nikoli direktivu) z 12.6.1999 o omezení expozice obyvatelstva elektromagnetickými poli 0 Hz – 300 GHz. Jakkoli to jistě bylo, jak doufáme, v textu odůvodnění neúmyslně nepřesné, nepochybně to podstatně ovlivnilo průběh připomínkového řízení.

Správně je v textu pouze konstatováno, že na rozdíl od směrnice ICNIRP naše limity vždy vycházely z představy o existenci dlouhodobých účinků slabých polí. Tento přístup ani dnes nepovažuje za omyl, nýbrž naopak za přednost , které se nyní dobrovolně zbavujeme!!

Závěr

Jestliže tedy od 1.1.2001 v ČR dochází k podstatnému zmírnění hygienických limitů pro obyvatelstvo, domníváme se, že je to zbytečně krátkozraké a v budoucnu by se to nemuselo vyplatit. Zarážející je to zvlášť s uvážením okolnosti, že dosavadní přísnější limity bylo možno prakticky bez větších problémů dodržovat. Ve srovnání s dosavadním stavem jde tedy o krok zpět s likvidací předběžné opatrnosti: antény základnových stanic bude možné přemístit do našich ložnic (!!) a celkový výkon vysílačů na TV věži na Žižkově bude možno zvýšit cca 100krát (!!). Bohužel, zkreslené odůvodnění návrhu MZ ČR, jak jsme již zmínili, ovlivnilo průběh připomínkového řízení, stalo se pouhou zástěrkou k prosazení něčích zájmů jakoby souvisejících se vstupem do EU a náš návrh alespoň kompromisního řešení podle vzoru italské či švýcarské vlády, předložený již současnému ministru zdravotnictví, nebyl vzat v úvahu.

      Jsou tací, kdo argumentují, že limity musí být založeny na dobře definovaných rizicích a tvrdí, že tzv. moudré vyhnutí nebo předběžná opatrnost by měla být omezena na všeobecné pokyny opatrnosti. Jsou to buď idealisté nebo sledují jiné cíle či zájmy. Je ovšem jednoduchý důvod, proč jsou nutné číselné hodnoty limitů:

      Mluvení je totiž levné – vágní sliby o omezování expozic nejsou následována žádnými změnami, zvlášť když konečná rozhodnutí činí průmysl či telekomunikační společnosti. Dokud existují nejistoty okolo zdravotních účinků, dotud je vyhlídka na harmonizaci přinejmenším nejasná. Do vyjádření zůstane harmonizace cílem, který je prosazován obchodem, nikoli veřejným zdravím. Stanovisko současného hlavního hygienika ČR o možném opětném zpřísnění limitů v budoucnu je naprosto naivní představa. Nehazarduje hlavní hygienik a s ním i MZ ČR se svou pověstí a nezahazuje šanci vybudovat si konečně pověst rozumného pečovatele o zdraví obyvatel?

            Na závěr připojujeme, že na vyřešení otázky možných zdravotníchdopadů neionizujícího záření je údajně osobně zainteresována šéfka Světové zdravotnické organizace Dr. Bruntlandová a do řešení problematiky základnových stanic byl vtažen i generální tajemník OSN Kofi Annan (akce švýcarské Asociace pro zastupování a ochranu osob postižených elektrosmogem). 

Literatura

1. Musil, Pafková: Mobilní sítě a telefony, Bezpečnost a hygiena práce č. 5-6/2000, 18-20
2. Výnos hlavního hygienika HE-344.5, 21.1.1965
3. Marha, Musil, Tuhá, Electromagnetic Fields and Life Environments, San Francisco Press, USA, 1971
4. Marha, Musil, Kletka kak električeskij kontur, Těoretičeskaja čast´, II. Eksperimantalnaja čast´, Biofizika, SSSR, XXII, 5,1977,816
5. Marha, Musil, Kletka kak električeskij kontur, Usilenije po naprjaženiju, Biofizika
6. Musil, Pafková, Jeřábek, Curych, Tejnovorá, Urban, Vojtíšek, Dvořák, Malý, Bednář, Studium hygienických požadavků na pracovní a životní prostředí při působení E a H polí průmyslového kmitočtu, Závěrečná zpráva grantu IGA MZ ČR č. 0282-3, SZÚ Praha 1944, s. 164 + přílohy
7. Pafková, Tenorová, Jeřábek, Study of Embryonal Development of MF 50 Hz in Dependence od Field Level and Field Vector, Rev. Enviromn. Hlth, 10 ( 3-4), 1994
8. Pafková, Jeřábek, Interaction of mF 50 Hz, 10 mT with High Dose of X-rays, Evaluation of Embriotoxicity in Chick Embryos, Rev. Environm. Hlth. 10 ( 3-4), 1994, 235-241
9. A4-0101/99 Proposal for a Council Recommendation on the limitation of exposure of the general public to electromagnetic fields 0 Hz – 300 GHz, OJ L 175, 21.9.1999
10. 1999/519/EC Council Recommendation of 12 July 1999 on the limitation of exposure of the general public to electromagnetic fields 0 Hz – 300 GHz, OJ L 175, 30.7.1999
11. RF Guidelines Statement, Microwave News, XIX, 4, July/August 1999,13
12. Regolamento recante norme per la determiazione dei tetti di radiofrequenza compatibili noc la salute umana, Decreto del Ministero dell ambiente 10 settembre 1998, n. 381, Art 4., 1,2
13. Ordinance on Non-Ionizing Radiation Protection, http://www.admin.ch/buwal
14. Musil, The Czech Limits and the European Prestandards, Proc. of the NATO Advanced Research Workshop on Radio Frequency Radiation Dosimetry and Its Relationship to the Biological Effects of Electromagnetic Fields, Oct. 12-16, 1998, Gozd Martuljek, Slovenia. Ed. B. Jon Klauenberg, Miklavcic, NATO Science Partnership Sub-Series, 3: High Technology, Vol. 82, Kluwer Academic Publisher, Dordrecht, The Netherlands, May 2000, p. 541-544
15. Osepchuk J.M., předseda SCC-28 a vedoucí WG 1/WHO, personální sdělení z 18.10. a 22.11.2000